Drobečková navigace

Úvodní stránka > Firmy a živnosti > Továrna na Rozkoši nyní TECNOCAP s.r.o.

Továrna na Rozkoši nyní TECNOCAP s.r.o.

TECNOCAP s.r.o.

Podle Schallerovy Topografie království Českého se r. 1790 nacházel nedaleko Střížovic na hrázi rybníka Hejtmanu dobře vystavěný panský mlýn nazývaný Rozkoš se šesti mlecími stolicemi, pěti stolicemi na kroupy, jedním lisem na olej a pilou na prkna. Historické prameny mlčí o tom, kdy došlo k přestavbě mlýna v příští továrnu a kdy mlýn koupil židovský továrník Ludwik Lang. Místní tradice zachovala zprávu, že továrnu začali stavět za napoleonských válek asi r. 1804. Jiná zpráva uvádí rok vzniku 1813 nebo 1818. Také kdo byl a odkud přišel L. Lang (zemřel r. 1838) není známo, ví se jen, že rodina byla židovského původu. Snad by bylo možno hledat původ rodiny ve Vídni, kde Langovi měli kmenovou továrnu. Po Langově smrti je knihově vykazována jako majitelka jeho manželka Amalie Langová. V r. 1831 již byla továrna prosperujícím podnikem, přesahujícím svým významem místní rámec, a zúčastnila se se značným úspěchem svými výrobky průmyslové výstavy v Praze. Ve statistice z r. 1836 (v Čechách bylo tehdy 88 textilních továren) byla jmenována na pátém místě, měla 66 strojů pro jemné tkanivo a zaměstnávala 281-294 pracovních sil. V letech 1861-1866 zaměstnávala 5 mistrů, 15 řemeslníků a 314 dělníků. Pro dělníky byl zřízen nemocenský fond s továrním lékařem. Bavlněné tkaniny, vyráběné textilními dělníky z Rozkoše, patřily v bývalém Rakousku-Uhersku ke špičce textilní výroby. V roce 1851 byly stavy a přádelna uváděny do pohybu parostrojem o 8 HP. V té době bylo v továrně zaměstnáno 118 mužů, 220 žen a 18 dětí. Mimo to v okolí pracovalo pro továrnu na 700 tkalců za mzdu. Značným přínosem pro továrnu byla úzkorozchodná železnice z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Roku 1906 došlo ke stávce, kdy se dělníci v továrně na Rozkoši usnesli na deseti požadavcích a vídeňský majitel jejich požadavkům vyhověl. V r. 1923 továrnu zachvátil požár, který zničil veškeré objekty. Přes částečné opravy již nedošlo k obnovení plného provozu továrny. V letech hospodářské krize 1931-1935 pracovalo v továrně 20-40 textilních dělníků. V r. 1935 koupil továrnu v dražebním jednání, které trvalo celé tři roky, majitel známé továrny na uzeniny ve Studené Jan Satrapa za 1.158.176,45 Kč. Továrna byla předána novému majiteli 6.2.1936 a od 2.6. téhož roku byla zahájena nová etapa rozvoje továrny na Rozkoši.                                                                                                                                                               V dubnu r. 1936 Okresní úřad v Jindřichově Hradci schválil provozní místnosti nově vzniklé továrny na výrobu plechových obalů, která zahájila provoz pod názvem "Ferremba, továrna na plechové obaly v Rozkoši". Nový majitel přestěhoval do nově vzniklé továrny zařízení z továrny v Krahulčí. Zaměstnáno zde bylo 100 dělníků, většinou žen. Téhož roku přistoupila Ferremba do kartelu Obal, sdružujícího všechny hlavní výrobce plechových obalů v tehdejším Československu. Rok 1940-1945 vzhledem k nedostatku cínu znamenal značný pokles obalové výroby, realizované v podstatě manufakturním způsobem a byl proveden částečný přechod na černé plechy a zbrojní výrobu. Po osvobození v r. 1945 se dělnictvo po čtrnáctidenní placené dovolené vrátilo zpět do práce. Byla zvolena závodní rada a v r. 1946 byla jmenována národní správa a ve druhé etapě znárodnění v r. 1948 byl závod znárodněn a přičleněn do n. p. Spojené smaltovny a závody na kovové zboží. V r. 1950 byl vytvořen samostatný n. p. Obal se sídlem v Praze, jehož součástí se stal i závod Rozkoš. V r. 1954 závod zahájil výrobu prvních uzávěrů na konzervárenské sklenice typu Fenix. Léta 1955-1960 byla ve znamení nejnutnějších rekonstrukcí energetických zdrojů, skladů a střediska lakovny. K 30.3.1958 byl znárodněn kunžatecký podnik Lad. Hrbotický, dosud přivtělený podniku Mars a byla zde zahájena výroba uzávěrů na sklenice. V r. 1960 byl zahájen na starším ofsetovém stroji první potisk plechovek v závodě Rozkoš. V té době závod vyráběl se 400 pracovníky ročně kolem 100 mil. uzávěrů na sklenice a cca 28 mil. plechovek. V dalších letech byla zahájena první rekonstrukce a modernizace závodu a dále licenční výroba známých uzávěrů na sklenice typu Omnia. V r. 1970 zaniká oborový podnik Obal se sídlem v Praze, ale sloučením o. p. Strojíren potravinářského průmyslu vzniká nová výrobně hospodářská jednotka o. p. Strojobal se sídlem v Hradci Králové, sdružující pět strojírenských a pět obalových závodů. V průběhu pětileté rekonstrukce vzrostla výroba o 78%, zisk o 120% a produktivita práce o 75%. Závod se podílel na realizaci řady akcí "Z" v obci Střížovice (budování veřejného vodovodu, kanalizace, veřejného osvětlení, výstavbu závodu veřejného stravování a nového sídliště se 160 bytovými jednotkami). Výrobní program závodu: jemné kovové obaly a uzávěry na sklenice, monopolní výrobce uzávěrů na sklenice typu Omnia, šroubové uzávěry s vakuovým znakem, šroubové uzávěry  z polypropylenu, byl vyvinut systém domácího konzervování s přítlačnou sponou a víkem pro opakované použití (záruka minimálně šestinásobného použití víka). Nosným programem byla výroba třídílných pájených plechovek z pocínovaného plechu na sušené mléko, paštiky, masné pomazánky a ostatní masné výrobky. Závodu Strojobal Rozkoš byla udělena Zlatá medaile Embax Print 1987 za šroubový uzávěr z polypropylenu VV 63 PP, tento výrobek získal i čestné uznání jako obal r. 1987. Závod také začal své výrobky exportovat.

V současné době je majitelem této továrny italská firma TECNOCAP s.r.o.

Menu

IMG_6550.JPG

13.JPG[2].jpg

Vyhledat v textu

23. 8. Sandra

Zítra: Bartoloměj

logo[2].jpg

Pracoviště Czech POINT je od 1.9.2010 zřízeno na Obecním úřadu Střížovice.

Co to pro občana znamená?

Občan zde může získat ověřené výstupy :
z Obchodního rejstříku
z Katastru nemovitostí
z Živnostenského rejstříku.
z Trestního rejstříku.

Další informace se dozvíte zde:
PRACOVIŠTĚ CZECH POINT NA OÚ STŘÍŽOVICE[2].doc

Návštěvnost stránek

143855
strizovice_foot